Informace o nás

Vítáme Vás na stránkách naší chovatelské stanice Naso Curioso věnujících se naší feně leonbergra Angel - Agnes Bella Amicizia, její dceři Adě Naso Curioso a představení plemene leonbergerů.

Agnes Bella Amicizia

2.2.2011

DKK 0/0 , LPN1 N/N

velmi nadějný, výborný, vítěz třídy, krajský vítěz, CAC ČR, 2x R. CAC SK, R. CACIB SK

Matka: Anndy Danthe Caro

Otec: Fido Nobert 

    Podle papírů se jmenuje Agnes, ale doma jí říkáme Angel nebo Andílku, a to protože je náš velký andílek. Ať už povahou nebo tím, že nás pořád hlídá a zasypává nás láskou.

    Narodila se 2. 2. 2011 mamince Anndy Danthe Caro v Bánově, která se o ni pěkně starala společně s její chovatelkou, která o ni říká, že byla dost aktivní štěňátko. A pokaždé, když se potkáme, nezapomene svoji chovatelku bouřlivě přivítat, skočit na ni a vyžebrat si nějakou tu dobrotku. 

    Poprvé jsme ji uviděli 13. 3., byla tak malinká, nesmělá a když jsme si ji poprvé chovali, byl to krásný pocit, nemohla jsem uvěřit, že tohle krásné štěňátko bude už za měsíc u nás doma. Když jsme si ji dovezli domů, nebyla už vůbec malinká a babička ji okomentovala slovy "to je ale hovado". Pravda, byla trochu větší, takové malé hovádko, ale naše ❤.

Aďa Naso Curioso

11. 12. 2013

DKK: A/A, LPN1: N/N, LPN2: N/N 

Velmi nadějný, Výborný, CAJC ČR, Český junior šampion, 3x CAC ČR, 2x ČKŠ, 2x R. CAC SK 

Matka: Agnes Bella Amicizia

Otec: Capucino Vanika Vom Bauernohof

    Dne 11. 12. 2013 se nám narodil náš první vrh šťěňátek. Nebylo v plánu si žádné štěňátko nechat, ale jak postupně rostli, zamilovávali jsme si je čím dál tím víc, hlavně jedno.  

    Aďa byla od začátku trošku jiná, byla ze všech nejmenší (300g), nechtěla pít z lahve, ale jen od maminky, kožíšek měla hebounký a světlounký, ale byla nejšikovnější, první ze všech chodila a nechyběla u žádné rošťárny. Byla tak jiná, a tak jsme si ji zamilovali, že jsme se nakonec rozhodli, že ji chceme vidět vyrůstat, dospět a být s ní. 

    A jsme za to moc rádi, jeden leonberger je super, ale mít dva je prostě boží. I na nich je vidět, že jsou spokojené, protože když s nimi nejsme my, mají jedna druhou. Angelka svoji dceru neustále vychovává a dává jí to dost práce, ale zároveň si užijí hodně legrace a my s nimi. 

    Adélka se od štěňátka moc nezměnila, pořád je u každé rošťárny, rozkousala boty, šňůry a hadice, moc ji chutnaly také karimatky a nic nenechá na pokoji,  přestože už je dospělá, pořád je to naše milované nezbedné štěňátko. A i když toho spoustu vyvedla, přinesla nám tolik lásky a zábavy, že nebylo dne, kdy bychom litovali, že jsme si ji nechali.