Vezeme si štěňátko domů

    Konečně nastal ten den, na který jsem se těšila již od první návštěvy v Bánově. Jedeme si pro Andílka.

 

    Cesta utekla ryche a už jsem zase viděla svoje štěnátko. Nemůžu uvěřit, že mám to štěstí a je opravdu moje. Od poslední návštěvy trochu přibralo a tak už i chování bylo náročnější, přeci jen už mělo 12 kilo.

 

    Chvíli jsme ještě zůstali, poslechli si pár rad do začátků a vydali se na cestu domů. Babička byla překvapená, jak je Angel velká, když je to teprve štěně. Asi hlavně proto, že doma máme boloňského psíka a ten má 6 kilo jako dospělý. Kočka se zatím docela bála a tak se držela dál, ale věříme, že budou všichni kamarádi.